Ukázka z knížky

Plamínek a zamotaný devítihlavý drak

Jméno: Plamínek
Specialista na: Draky a ohnivá stvoření
Barva: Oranžová
Schopnosti: Odolný vůči ohni
Tajná informace: Je to nekorunovaný velitel speciální jednotky

Nejzkušenějším a zároveň nekorunovaným velitelem speciální jednotky je Plamínek. Je to damídek, který je odolný vůči ohni. Aby také ne, když je specialistou na draky a ohnivá stvoření. Plamínkovým úkolem bylo vyrazit do pohádky O devítihlavém drakovi. Pohádka vyprávěla o zlém drakovi, který ze Slunečného království unesl devět princezen.

Jenže se stalo, že zlý drak do království vůbec nepřiletěl. Což byl velký problém! Pokud totiž pohádka neprobíhá tak jak má, stane se, že po určitém čase na ni lidé zapomenou a ona se z pohádkového světa vypaří. Jako pára nad hrncem. Proto Plamínek neváhal a vydal se do Slunečného království, aby pomohl místnímu králi a jeho devíti dcerám. Když náš skřítek dorazil na hrad slunečného krále, tak ho král přivítal, jak se na panovníka sluší, ale potom si hned začal stěžovat:

„Představ si, milý Plamínku, včera měl do království přiletět hrůzostrašný devítihlavý drak, který měl odnést mých devět dcer. Jenže drak se vůbec neukázal, takže já nemůžu vyhlásit, že byly princezny unesené, a tím pádem žádní princové na jejich pomoc nedorazí. No jo, ale mé, občas rozkošné holčičky, trvají na svých ženiších. A dokážeš si jistě představit, milý Plamínku, že když dívky něco chtějí, dokáží být docela hlučné. Jejich pláč a drsné pohledy protínají každou komnatu mého hradu. Jistě budeš souhlasit, že to není příjemné.“

Plamínek souhlasil s panem králem, že není příjemné mít nablízku devět naštvaných dívek. Neváhal tedy ani chvilku a hned vyrazil k jeskyni, ve které přebýval devítihlavý drak. Když se Plamínek přiblížil k jeskyni, uslyšel z ní zlověstný hlas:

„Každého, kdo se ke mně přiblíží, spálím na malou hromádku popela!“

Byl to hlas draka, který díky svým devíti dračím čumákům ucítil, že se někdo blíží.

Plamínek do jeskyně zakřičel:

„Devítihlavý draku, jsem damídek a potřebuji zjistit, proč si včera nedorazil do království?“

Z jeskyně se silnějším hlasem opět ozvalo:

„Každého, kdo se ke mně přiblíží, spálím na malou hromádku popela!“

Plamínkovi došlo, že drak bude pěkně tvrdohlavý. Nakonec není divu. I vy si někdy postavíte hlavu a ani maminka a ani tatínek s vámi nic neudělají. A to máte jen jednu hlavičku. Teď si vezměte, že náš drak jich měl devět. To je potom tvrdohlavosti plná jeskyně. Plamínek se tedy rozhodl, že vstoupí do jeskyně i přes drakovy výhrůžky.

Hned jak udělal Plamínek první krok, vyvalil se z jeskyně obrovský oheň. Byla to ohňová smršť, která se valila ze všech devíti drakových hlav. Naštěstí jak víme, tak Plamínek je odolný vůči ohni, takže neohroženě postupoval do jádra jeskyně. Čím více se přibližoval k drakovi, tím více byl ohnivý proud silnější. Když se dostal do blízkosti draka, tak skočil pod obrovský kámen, kde se ukryl. Hrozilo totiž, že by drak Plamínka snědl. A proti spapání nebyl Plamínek rozhodně odolný, to si nemyslete!

Drak ho cítil. Zařval:

„Co tady chceš, ty skrčku!“

„Potřebuji zjistit, proč si nepřiletěl do království,“ vyptával se dál Plamínek.

„S žádným trpajzlíkem se já, hrůzostrašný devítihlavý drak, bavit nebudu,“ odpověděl silným hlasem drak.

Plamínek měl pro strach uděláno, a tak ani devítihlavý drak ho nemohl vystrašit. A proto klidným hlasem drakovi oznámil:

„Milý hrůzostrašný dráčku, sice jsem malý skřítek, ale uši mám dobré, takže tě poprosím, ať tolik neřveš. A taky ti chci říct, že teď vyjdu z úkrytu a promluvím si s tebou z očí do očí. A ty mi dáš pět minut svého času, ať konečně můžu zjistit, co se to vlastně děje.“

Drak byl z řeči damídka naprosto paf, ještě totiž nikdy nezažil, že by mu tak malý tvor něco přikazoval. Vykulený, možná i trošku vystrašený drak, tedy souhlasil, že si promluví z očí do očí. Sice to byl nevyrovnaný pohled, protože dvě Plamínkova kukadla se musela koukat do drakových osmnácti očí, ale Plamínek měl konečně šanci zjistit, co se vlastně stalo.

Když Plamínek vylezl z pod kamene, tak uviděl, že drakovy hlavy jsou zamotané do sebe. Byl to takový obrovský dračí suk. Smutný drak, již zeslabeným hláskem začal vyprávět:

„Včera se v mé jeskyni zjevil skřítek. Byl to takový chechtající mrňous, který mi nabídl, že ho můžu sníst. Ale nejdříve si ho musím chytit. A tak mé hlavy, které jsou hezky usazené na dlouhých krcích, vyrazily po tom mrňousovi. No jo, ale ten skřítek byl tak rychlý, že mé hlavy ho pronásledovaly do všech koutů jeskyně. Stalo se tak, že mé dlouhé krky se dokonale zamotaly. Skřítek se poté jen škodolibě zachechtal a zmizel. Už nejsem hrůzostrašný drak, ale zamotaný drak. Takže proto jsem neletěl do království. Pohled na mě by totiž nevyvolával strach, ale smích.“

Určitě je nám jasné, kdo to má vše na svědomí. Ano, zlá čarodějnice Čarimari. Ten skřítek totiž byl škodolibý šotek Lotek. Byla to jeho práce, že drak teď vypadal, jak zasukované tkaničky na vašich botách. Před Plamínkem tedy stál těžký úkol, rozmotat drakovi hlavičky. Sami totiž dobře víte, že je někdy těžké rozmotat vaše dvě tkaničky. A teď si vezměte, že drak měl devět dlouhých zamotaných krků, takže to byl opravdu těžký úkol.

Plamínek se dlouho, dlouho díval na drakovy zasukované hlavy. Drak už skoro usínal, když najednou Plamínek promluvil:

„Milý zamotaný dráčku, já ti teď řeknu jedno říkadlo a ty podle něho dáš do pohybu svoje hlavičky, ano?“

„Ano,“ řekl drak.

Plamínek tedy neváhal a spustil:

„První hlavička jde dolů a hezky se točí,
druhá hlavička mezi další dvě hlavy skočí.

Třetí hlavička se doprava vznese,
čtvrtá hlavička se podívá, co se děje v lese.

Pátá a šestá hlavička se k sobě blíží,
sedmá hlavička k nim zespod vzhlíží.

Osmá hlavička se dostane z těsné smyčky,
devátá hlavička udělá dvě rychlé kličky.“

Když Plamínek dokončil říkadlo, tak před ním stál drak, který už neměl ani jednu hlavu zamotanou. Drak byl tak šťastný, že začal v jeskyni tancovat. Jeho dračí tanec měl za následek, že při každém jeho dupnutí Plamínek nadskočil na kameny. Byl to veselý pohled na dračí dupák, který otřásal celou jeskyní. Když se drak vydováděl, vzal Plamínka na svůj hřbet a vzlétl do oblak. Po rychlé a vzrušující jízdě nakonec drak Plamínka vysadil na jednom paloučku a sám vyrazil směrem k hradu, kde už netrpělivě čekal král se svými plačícími princeznami.

Tak, a to byl náš první damídkovský příběh. Snad se vám líbil a naše damídky si oblíbíte. Jinak vám přeji co nejmíň tvrdohlavosti a pozor na zasukované tkaničky, milá damiďátka. Doufám, že vám tak můžu říkat? Zatím damipa.

 

O knížce